Každý z nás si chce žít tak, jak je mu to milé. Není to sice možné vždycky a všude, protože jsou i okolnosti, které my lidé ovlivnit nedokážeme, ale přinejmenším tam, kde jsme doma, by to možné být mělo. A co tím mám na mysli? Třeba i to, že by nám neměl lézt na naše pozemky a do našich objektů nikdo, koho sem nezveme a koho tu nevítáme s otevřenou náručí. Sem by měli vcházet jenom ti, jež tu chceme potkávat, a to tehdy, když je tu chceme mít. A ti ostatní by měli zůstat někde mimo takový náš životní prostor.
Jenže je jasné, že lidé někdy nevědí, kde takový náš prostor začíná a kde končí. A pak nás tu mohou obtěžovat nevědomky. Nebo nás tu také mohou otravovat vědomě a úmyslně. A protože to samozřejmě nechceme, pořizujeme si často kolem svých nemovitostí ploty.
Každý plot je zde tu více a tu méně zřejmým náznakem, že sem nemá vstupovat nikdo nezvaný. Někdy to takový malý a možná i úsměvný plůtek jenom naznačuje, a my doufáme, že to ti za ním pochopí a budou se od nás držet dál, někdy jde ale klidně i o úplnou pevnost, hradbu, která se snad ani nedá překonat. To podle situace.
A když lidé chtějí plot, volí si samozřejmě nejen takový, který zafunguje, ale i takový, který dobře vypadá a líbí se jim. Protože i majitelé se na něj budou muset dívat, akorát že z vnitřní strany. A tak si někdo nechá postavit třeba i plot z betonu.
Takový beton – a to mi věřte – nemusí být jenom nějaká nevzhledná stěna. Může být i krásný. A přitom provází takový betonovy plot cena, za kterou se vyplatí ho mít. A tak ho také mnozí lidé mívají.
Díky takovému plotu má každý jeho majitel pochopitelně svůj klid a soukromí. A to bez ohledu na to, zda vsadí na pouhý beton nebo na jeho kombinaci s jinými materiály. Nemusí se bát ani otrapů, ani zločinců, ani divoké zvěře, ani ničeho jiného, co by tu jen nerad viděl. A o to u plotů jde.