Vánoční svátky se nezadržitelně blíží a s ním každoroční dilema, jaké dárky pořídit…
Všimli jste si, kam se to všechno za několik posledních desetiletí posunulo? Kdo by neznal vánoční a předvánoční čas třeba z Ladových obrázků? Hromady bílého sněhu, máma vaří, peče cukroví a uklízí, táta chystá dům na dlouhou zimu, dělá zásobu dříví a před štědrým dnem sežene vánoční stromek i kapra. Větší děti pomáhají rodičům a mladší děti dovádí venku na sněhu a užívají si zimních radovánek. A všude kolem panuje taková souhra, zvláštní pohoda a lidská pokora.
Dnešní doba je jiná. Nákup dárků začíná již krátce po letních prázdninách, a jakmile se v říjnu objeví v obchodech první vánoční zboží, shon nabírá na obrátkách. Parkoviště před velkými nákupními centry se plní auty, naopak bouda s odloženými nákupními vozíky je prázdná. Ano, lidé vyrazili na nákup dárků.
Postávajíc u přeplněných regálů, horlivě listují v letácích a po očku sledují své okolí ve snaze zachytit, co vlastně v dárcích letos „frčí“. Pořád je ještě čas k váhání a rozmýšlení, čím ty naše blízké a hlavně děti letos překvapit. Pokud ale dárky nakoupíme v tuto dobu, budeme mít starost z krku, pokud ne, brzy si to budeme vyčítat.
Dny nezadržitelně utíkají a ten kdo dlouho váhal, zjišťuje, že ho začíná tak trošku „tlačit“ čas. S mírnou nervozitou opět vcházíme do obchodu a zatím ještě stále nevíme, co komu koupit. Najednou nám připadá, že naše děti snad už úplně všechny hračky doma mají a naše drahá polovička taky nic nepotřebuje. Z pomyšlení, že ten náš malý andílek, kterému ještě nedávno stačila pouhá přítomnost maminky, zažije u stromečku velké zklamání, se nám začíná rosit čelo. Tak co kdybychom to zkusili ještě příště? Bude nový leták – nové akce, tentokrát už určitě uspějeme.
Jenže ouha! Další týden je situace stejná, jen lidí je v obchodech tak pětkrát tolik. Do vánoc zbývají poslední dva týdny a my pořád nemáme žádný úlovek. Najednou nás, mezi nepřeberným množstvím hraček, udeří do očí nápis „NOVINKA“. Ano, toto je moje záchrana! To určitě ještě nemáme. Teď nebo nikdy! Malou mezírkou mezi tlačícím se davem bereme onu novinku, šup s ní do košíku a hurá k pokladně, kde vystojíme půlhodinovou frontu, ale pak už odcházíme s pocitem olympijského vítěze.
Doma se nám to rozleží v hlavě a my zjišťujeme, že jeden dárek je vlastně strašně málo. Musí jich být víc …o hodně víc. Nákupní centra už však nepřipadají v úvahu, proto usedáme k počítači, abychom zachránili, co se dá a zbytek dárků pořídili virtuálně. Sice jsme úplně stejně bezradní, jako v kamenném obchodě, ale aspoň jsme tu sami. Víme, že je to poslední možnost nákupu, tak plníme košík k prasknutí, abychom aspoň využili „výhodnou“ dopravu zdarma. Kámen nám padá ze srdce, máme nakoupeno a peněženka zeje prázdnotou.
A večer, když úplně zmoženi uleháme do postele, se nám před očima vybavují ony krásné Ladovy obrázky, kdy stres z nákupů býval ještě úplně cizím pojmem.